Nakonec i já jsem podlehl skvělé nabídce a začal svoje kolo postupně chystat na přechod na Shimano Ultegra Di2. Rámy FELT z “F” řady jsou už přeci jenom trochu staršího data, takže vstupy na kabely nejsou na úplně ideálních místech. Nicméně přechodem na Shimano Ultegra Di2 jsem chtěl docílit čistějšího vzhledu a tak bylo potřeba se s tímto nějak vypořádat…

V první řadě mi bylo jasné, že řídící jednotku / “A” propojku určitě nechci mít pod představcem. Proto jsem k akční sadě přikoupil ještě řídící jednotku EW-RS910, která se umístí místo koncovky do řídítek. Následně bylo potřeba vyřešit distribuci kabelů k pákám. Některá řídítka mají přípravu na vnitřní vedení kabelů, ne však hliníková 3T… Normálně bych do hliníkových řídítek nevrtal, ale nechal jsem se inspirovat komponenty od firmy ZIPP.

Řídítka ZIPP mají dva otvory na spodu kousek od konců řídítek. Vyvrtat dva otvory v těchto místech u hliníkových řídítek není žádný problém a tak se stalo. “A” propojka EW-RS910 má dva konektory, to znamená, že z každého konektoru vede kabel do jedné páky. Jeden kratší vystoupí dírou hned na propojkou a jde do pravé páky. Druhý kabel je složený z kabelů 900 + 500 mm a spojený propojkou EW-JC200. Tento nastavený kabel vede vnitřkem řídítek na druhou stranu, kde vylézá druhou dírou a vede do levé páky.

Nyní je do každé páky přiveden kabel z řídící jednotky. Klasická řídící jednotka má tři nebo pět zdířek, takže zde lze vést i centrální kabel k “B” propojce, kde se připojí ke zbytku sady. Řídící jednotka na konci řídítek má ale jenom dvě zdířky. Shimano toto běžně řeší rozdvojeným kabelem EW-JC130, který nahradí třetí zdířku, tady ovšem použít nejde. Vzhledem k tomu, že páky mají tři konektroy, tak se řešení přímo nabízí…

Spodní zdířka na pákách je vždy určena pro sprinterská tlačítka SW-R610, která mají trochu odlišný tvar konektoru. Dvě zbylé zdířky mají klasický tvar, proto jsem pravou páku použil jako propojku. Přes jeden kratší kabel a malou propojku EW-JC200 jsem celý systém propojil na centrální kabel, který vede do spodu rámu k “B” propojce SM-JC41. Delší kabel bohužel nebyl k dispozici, proto nastavení přes kratší kabel a propojku.

Zde bylo potřeba vyřešit další problém a takové malé dilema. Po odmontování kovové opěrky pro konce bovdenů se ukázal otvor pro kabel na spodní straně spodní rámové trubky a zespodu zadní vzpěry celkem daleko od osy upínáku. Obojí bylo ve špatném místě a kabely zde nevzhledně visely…

Po konzultaci s odborníkem jsem dospěl do stádia, že si otvor v potřebném místě udělám sám. Začal jsem tedy zjišťovat jakým způsobem toto provést. Kupodivu na youtube jsem našel pouze borce, který si vrtačkou dělal otvory pro vnitřní kabeláž na hliníkovém rámu a dále nějaká videa strojního sériového obrábění karbonových plátů… O opracování karbonu obecně tolik informací není a tak jsem s díky prostudoval část bakalářské práce od Radka Sýkory kterou jsem si vygooglil.

Nejprve jsem si myslel, že dobrý způsob bude za pomoci vrtačky a speciálního vrtáku do kompozitního materiálu. Nicméně běžně se sehnat nedá a velké firmy, které toto nabízí s maloodběratelem pro jistotu ani nekominukují. Nakonec jsem ovšem došel k názoru, že lepší bude díru do rámu vybrousit.

S vrtáním do kompozitu vzniká riziko tzv. “delaminace” (doporučuji přečíst bakalářskou práci výše). To má ve výsledku nejzásadnější vliv na kompaktnost, pevnost a stabilitu materiálu rámu v okolí otvoru, který sám o sobě problém nedělá.

Nakonec jsem tedy zvolil vybroušení pomocí “dremelky”. Nejprve jsem otestoval několik nástrojů na starém karbonovém košíku a až potom se pustil do otvorů v rámu. Musím uznat, že “dremelka” ačkoliv jenom půjčená a v LIDL kvalitě mě fakt bavila… Je to určitě další nářadí na seznamu, který budu muset pořídit, jelikož na kutilské projekty je to naprosto nepostradatelná vychytávka!

Po vybroušení děr už to byla jen klasická zapojovačka a vyladění systému v počítači. Když už jsem se pouštěl do tohoto projektu, tak jsem si sehnal černé samolepky na kola. Původní bílé působily rušivě, tak jsem je dal dolů, ale úplně bez nálepek jsem kola nechtěl. Kola Corima mam rád, není to úplná tuctovka, ale přitom jsou to luxusní TOP výplety za rozumný peníz a tak musejí dělat reklamu.

Lepení samolepek a obecně lepení čehokoliv nemám moc rád, protože je celkem složité trefit přesné umístění. Člověk má v podstatě jeden pokus a nemam rád, když jsou věci křivě nebo nesouměrně. Dohromady 8 samolepek mi zabralo asi 40 minut práce (pouštěl jsem dva díly The Big Bang Theory) a jsem na 90% spokojenej.

Celý tento upgrade jsem si dělal na etapy doma v bytě po večerech… Po přechodu na Shimano Ultegra Di2 mohu říci, že jsem si konečně pořídil silničku svých snů 🙂 jen pro představu včetně pedálů a košíků 7,2 kg… Už jsem si několik silniček projel a s radostí musím uznat, že ikdyž se nejedná o TOP rám, tak je tohle super rychej stroj! Bohužel ten jezdec už nestačí držet krok 🙂 mít takový kolo před lety na závodech českýho poháru a juniorskejch etapákách, asi by ty výsledky byly někde jinde.

Pokud by vás také zajímal upgrade kola na elektronické řazení, tak mně neváhejte kontaktovat…!

Galerie

[Best_Wordpress_Gallery id=”28″ gal_title=”Kohout FELT F4″]