To si takhle přeberete od zákazníka kolo v přepravním vaku a druhej den, když se rozhodnete ho vybalit a začít dělat pozávodní sevis, tak zjistíte, že mu něco chybí… a to něco je zrovna celkem speciální karbonovej díl kapotáže přední brzdy…

V první chvíli si člověk řekne, že je to nesmysl a tak dokola pořád prohledává přepravní vak a všechny skuliny, do kterých se věc o velikosti peněženky ani nemůže vejít…

Po vystřízlivění je potřeba opici hodit dál, takže na zákazníka 🙂 nastává rozbor možných i nemožných příčin a situací, jak asi mohlo dojít ke ztrátě / odcizení z relativně rutinní cesty Malorka > Praha.

Je čas začít řešit co s tím. V první fázi oslovuji dovozce FELTu pro ČR a paralelně hledám na netu pod všema možnejma klíčovejma slovama. Nikde ani zmínka o tom, že by se taková věc dala koupit, ba ani jediný obrázek / fotka s tímto konkrétním dílem. V tu chvíli mi dochází, že tohle nebude easy job…

A to taky nebyl… Vzhledem k tomu, že zákazník za dalších 14 dní vyrážel na důležitý závod, bylo potřeba krytku sehnat do dvou týdnů. Třetí den po dotazu na dovozce bylo jasné, že tady se pomoci v krátké době nedočkáme.

Následoval post na facebook TRI půjčovny s prosbou o výrobu pomocí 3D tisku. Zde se mi přes doporučení podařilo sehnat kontakt na šikovného vysokoškoláka s domácí 3D tiskárnou.

Dále se mi podařilo vypůjčit od kamaráda se stejným kolem a velikostí rámu onu aero krytku a podle ní začít vyrábět první prototyp.

Nejprve jsem vlastními silami vytvořil formu ze sádry a následně jsem díl ihned předal k oměření a výrobě na 3D tiskárně. Poté jsem si začal načítat něco o laminování a jal se uskutečnit vlastní pokus. Radši se tím ani nebudu chlubit, protože forma nebyla moc přesná a 18 vrstev laminátu následně přišlo v niveč 😀 každopádně nějak se začít musí…

Nicméně první prototyp z 3D tiskárny nevypadal vůbec špatně a bylo jasné, že tohle bude správná cesta.

To, že tvar nikdy nebude úplně identický, navíc když má vše pasovat na desetinu milimetru přesně bylo na snadě. Po cca půl hodině pilování a broušení jsem se dostal do fáze, kdy mi tvar pěkně zapadl do dvou pozic, kde je uchycení pro šrouby.

Nicméně v tu chvílo bylo jasné, že bude potřeba dalších úprav a modelování pro druhou verzi. Na té první jsem si mezitím vyzkoušel broušení povrchu a následné lakování základovkou a lesklým černým lakem, obojím ve spreji.

Druhou verzi jsme vyrobili z tvrdšího, ale zároveň trochu křehčího materiálu s poupravenými rozměry. Tentokrát jsem si na broušení už pořídil Dremelku, takže to šlo trochu rychleji. Tvar jsem ještě lehce doladil zahřátím horkovzdušnou pistolí. Bohužel při broušení povrchu mi popraskalo pár vrstev.

Po prvních zkušenostech s laminováním jsem se proto rozhodl použít tuto techniku a na opracovaný 3D výtisk nalaminovat dalších pět vrstev sklolaminátu. Díky tomu jsem zmocnil tloušťku stěny a kryt celkově zpevnil.

Finální povrch se mi bohužel trochu zvlnil a to díky nedokonalému rozetření laminátu. Vzhledem k tomu, že teprva nabírám zkušenosti a nebylo moc času, tak jsem broušení trochu odbyl. Na lakování jsem potřeboval aspoň 24 hodin, abych mohl udělat více vrstev a vyhnul se tak slitým kapkám.

Výsledek není úplně 100%ní, ale z nuly se podařilo udělat maximum a ani během těch 14ti dní nebylo oficiální vyjádření, že se krytka vůbec dá sehnat.

Pokud by někdo řešil stejný problém, tak na velikost rámu FELT IA 56 cm už máme vše pochystané a dá se vyrobit další krytka.