Realizované projekty

Budování nové dílny

Budování nové dílny v Etriatlonu byla svým způsobem také zakázková práce, takže jsem si řekl, že se podělím o zkušenosti a možná dám někomu pár rad jakým směrem jít a čemu se obloukem vyhnout 🙂

Po tom co jsem ukončil 13ti letou spolupráci s firmou Bikeranch jsem oslovil mého kamaráda Petra Valeše a spolupráce byla domluvená víceméně okamžitě. Petr mi dal k dispozici krásný prostor s vysokými stropy v jeho triatlonové prodejně, předal mi klíče a řekl mi, ať si tam dělám co chci 🙂

První týdny jsem trávil za stolem a střídavě měl v ruce tužku s pravítkem, pak zase myš s klávesnicí a tak pořád dokola. Projel jsem nespočet webů skrze dílenské vybavení, elektroniku a samozřejmě jsem hledal i určitou inspiraci a nad celým konceptem jsem hodně přemýšlel. Servis kol dělám už nějaký pátek a za tu dobu mam vypěstované určité návyky a také jsem si časem přišel na věci, které mi zjednodušují práci a ty jsem se snažil maximálně aplikovat.

V první fázi se vyklízel prostor, původně byla v této místnosti tělocvična a trenažérový plac, prostě training place a taky sklad odložených věcí 🙂 něco se odvezlo, něco se vyhodilo, něco se uklidilo…

Potom co se uklidlo, mohlo se začít makat a od této chvíle mi se vším pomáhal můj táta, zkušený to řemeslník, bez kterého by dílna nevypadala tak skvěle jak vypadá! Začalo se malováním a to je první důležitá položka na seznamu, jelikož jsem věděl, že chci tmavou barvu. Nevěděl jsem konkrétní odstín, ale vylučovací metodou jsem došel k variantě RAL 7016 (antracitová šedá) kterou jsem si nechal namíchat v Bauhausu. Zvolil jsem nejdražší barvu z ceníku, 10 litrů za cca 1.500,- (už nevím přesně) a každopádně dobrá volba, skvělé krytí a stačil jeden nátěr na původní bílou barvu (v relativně silné vrstvě, aby se původní barva neloupala).

Když bylo vymalováno, tak jsme z latí založili rastr pro palubky. Mimochodem už chápu, proč všichni přehrabujou celou hromadu palubek a hledaj ty nejrovnější :-). V plánu bylo obložit celou stěnu a získat tak podklad pro jednoduchou montáž nářadí, poliček, držáků a tak dále. Palubky jsem postupně všechny opálil pistolí připojenou k propan-butanové lahvi. Je to poměrně jednoduché, celkem rychlé a vypadá to dobře.

Po tom co jsme měli hotový rastr a přišroubované palubky, založili jsme první linie podlahy. Podlaha je určitě část dílny, která by se neměla opomíjet. Dlouhé roky jsem dělal na betonové podlaze. Beton se sice jednoduše udržuje, ale cokoliv těžkého kovového upadne na zem, udělá neskutečnej randál a to mě vždycky strašně štvalo. S dřevěnou nebo vinilovou podlahou by to bylo dost podobné a původní koberec by celkem rychle vzal za své.

Tedy volba padla na podlahu od české firmy Fortelock. Byla to jedna z dražších položek rozpočtu, ale ikdyž jsem to několikrát zvažoval a hledal nějakou tu úsporu, tak tady mi přišlo zbytečné šetřit a zpětně můžu říct, že to byla správná úvaha. Výhoda této podlahy spočívá v tom, že si jí člověk jednoduše položí sám, může si vybrat z několika barevných variant, povrchových vzorů a typů zámků. Já jsem zvolil invisible zámky a kombinaci černé s tmavě šedou. To vše navíc ve variantě ECO, tedy z recyklovaných materiálů. ECO varianta je levnější, ale nevýhodou je, že barva není úplně čistá. Hlavně na ECO černé jsou skvrny, které vypadají jako smetí. Je to prostě něco za něco, ale po čase už mi to nepříde.

Co se týče zámků, tak jsem schválně volil skrytou varinatu, jelikož jsem preferoval čistý vzhled. Nicméně tato varianta by se měla pokládat na rovný podklad a tím rovný se myslí skutečně rovný! Tak nějak od oka jsem si říkal, že ta podlaha docela rovná je, ale teprva když jsem začal pokládat jednotlivé čtverce, tak mi došlo, že tak úplně rovná není a místy do sebe zámky prostě nezaklaply a spára je tím pádem výškově rozhozená. Tedy pokud si nejste jistí, volte spíše viditelné zámky, tento typ podlahy je o něco vyšší a i díky tomu malé nerovnosti nevadí.

Část podlahy, kterou jsme založily jako první byla ta, která bude skrytá pod stolem a hned potom následovalo složení stolu, abychom uvolnili místo na ploše. Stůl je část dílny, které jsem věnoval největší pozornost a nejvíce financí. Úplně původně jsem si chtěl nechat vyrobit profi stůl na míru od Kovo Rosecký, jejichž práce se mi strašně líbila. Bohužel vázla komunikace a ikdyž jsem by v tomto ohledu nespokojený, tak na druhou stranu kdyby bylo víc času a peněz, tak bych tlačil na pilu a určitě bych do toho šel.

No a jelikož dílenské stoly (ponky) jako celky jsou dost drahé a ve výsledku mě ani žádný nějak nezaujal, tak jsem se rozhodl, že si ponk prostě vyrobím sám.V Bauhausu jsem si vyhlédl nádhernou dubovou spárovou desku dlouhou 4 metry, metr hlubokou a 38 mm vysokou. Když jsme jí s tátou odváželi, tak jsme měli co dělat, abychom jí zvedli na příčníky, takovejch 100 kilo měla určitě… No a pak bylo potřeba vymyslet zbytek stolu. Poměrně hodně dlouhou dobu jsem hledal vhodné dílenské skříňky. Není divu, že stoly jako celky jsou drahé, protože samostatné dílenské skříňky rozhodně levné nejsou.

Po docela dlouhém hledání jsem v podstatě náhodou skrze obrázky ve vyhledávání na google narazil na českého výrobce Promacom. Nabídka docela široká a skříňka SD 06 vyhovovala mým představám jak cenovým, tak rozměrovým. Dokonce po osobním jednání mi bylo nabídnuto upravení lemu pro přichycení pracovní desky (v ceně) a také jsem si mohl vybrat barvy korpusu – RAL 7016 (stejná barva, kterou je vymalováno…) a šuplíků – RAL 5010, prostě paráda, vzal jsem tři kusy.

Další důležitou komponentou stolu byla boční noha pod svěrák. Nechtěl jsem pod svěrák dávat šuplíky, protože by stejně nešly otevřít pokud by ve svěráku bylo něco upnutého směrem dolů. Naopak jsem měl vymyšleno, že u svěráku chci mít zásuvky a zároveň jsem věděl, že nechci tahat šňůry po stole a ještě ke všemu zabírat zásuvkama místo na stěně. Elektronoha SN EL1 od českého výrobce Polak CZ je naprosto geniální komponenta k dílenskému stolu. Opět možnost specifikovat stranové otevírání a barvu korpusu a dvířek (zde tedy za drobný příplatek).

Když jsme umístili zásuvkové skříně a nohu, bylo potřeba upravit pracovní desku. Desku bylo potřeba zůžit, jelikož jeden metr hloubky by bylo moc. Zaprvé prostor dílny je poměrně úzký, takže jsem bojoval o každý centimetr a také bych musel následně snížit polici nad deskou, protože do výšky 1,8 metru už bych z takové dálky nedosáhl a díky tomu by se zmenšil i prostor pro vystavené nářadí. Desku jsme tedy zařízli na hloubku 85 cm.

Další úpravou bylo vyfrézování drážky pro hliníkový profil do kterého přijde led pásek. Tu samou drážku bylo ještě potřeba vyfrézovat i do poličky, kterou jsem udělal z poslední zbývající palubky.

Co se týče osvětlení nakupoval jsem samostatné součástky na T-LED.cz, pořídil plynovou páječku Dremel VersaTip a potom pájel a zapojoval tak, aby všechno přesně sedělo do rozměrů. U osvětlení stolu jsem zvolil stmívatelnou variantu a vypínač / stmívač jsem integroval do elektronohy místo jedné zásuvkové pozice, kterou jsem si musel trochu zvětšit.

Vybral jsem naschvál jedny z nejsvítivějších diod, ale i tak jedu pořád na 100% výkonu a nemám důvod ubírat.

Vzhledem k tomu, že elektronoha je o 40 cm vyšší než dílenské skříňky, tak bylo potřeba udělat malou nástavbu na všechny tři skříňky. Nicméně jsem toho využil pro další (ikdyž hodně úzký) odkladový prostor. Nakonec se ale do 38 mm vysokého prostoru vměstnel třeba i počítač HP ProDesk 405 G4 DM 🙂 klávesnice, myš, váha ParkTool atd…

Když už jsem u počítače, tak v dnešní době už se ani při servisu bez něj nelze obejít. Elektronické sady a elektrokola vyžadují připojení a upgrady, tudíž jsem počítal s monitorem jako se součástí vybavení na stěně. Monitor je 24″ dotykový Dell P2418HT Professional ukotvený na držáku AlzaErgo. Samozřejmě jsem řešil i pozici vůči stojanu. Kola se většinou zapojují v přední části, takže i monitor je situovaný směrem k řídítkům a lze ho polohovat nahoru / dolů + sklápět a naplno vysunutý je v dosahové vzdálenosti od stojanu, takže veškeré úkony lze provádět na monitoru přímo u kola.

Mezi skříňky jsem následně dodělával poličky a integroval jsem velkou průmyslovou roli s trhacíma útěrkama, další elektro rozdvojku s USB pozicema a také dvě hadice se stlačeným vzduchem, jednu s koncovkou na nafukování kol a druhou se špičkou na ofukování. Když už jsme u stlačeného vzduchu, tak kompresor jsem zvolil Einhell TC-AC 420/50/10 tedy 50 litrů nádrž a tlak 10 bar. Do rozvodu vzduchu mam ještě přidané filtry pro eliminaci mastnoty z kompresoru.

Další z projektů, které jsem si vymyslel byla výroba vlastního stropního světelného panelu. Nicméně tady musím uznat jistou porážku a udělám to hned ze začátku, jelikož poměr cena / práce / svítivost zdaleka neodpovídá představám… Nicméně mi zbyl materiál na výrobu další kostry, takže druhá verze už bude určitě více výkonná a bude stát za námahu 🙂 tady prostě platí, že chybama se člověk učí, kdo nic nedělá nic neposere a kdo je bohatej, aby kupoval levný řešení 🙂

V tuto chvíli byly v podstatě hotové všechny zásadní části a bylo potřeba řešit spoustu těch malých dodělávek. „Odřezek“ z pracovní desky jsem použil jako poličku na protilehlou zeď a zespod ještě našrouboval háčky pro zavěšení dalšího spotřebního zboží.

Potom bylo potřeba vyřešit uskladnění karbonových výpletů z TRI půjčovny a také dalších samostatných výpletů, které příjdou na servis. Zde jsem zvažoval několik variant, ale nakonec jsem se rozhodl pro vlastní výrobu v kombinaci dřeva, ocelových profilů, pásky a bužírky. Ve výsledku to hezky zapadlo do konceptu a byla to velmi levná varianta.

Náhodou (opět) jsem zvětřil novoroční slevu u Promacomu a nakoupil tak ještě dvě skříně DOS 01 na převlečení + drobnosti a dvě vyšší dílenské skříňky SD 01 s dalším úložným prostorem pro drobnosti. Navíc jsem si na vrch skříněk nařezal slabší bukovou spárovku, která mi zbyla z poliček u stolu, tu jsem opálil a na nahoru dal brusku Scheppach BGS 700. Druhá pozice na skříňce je zatím volná, časem přibude asi stojanová vrtačka…

No a velké finále už bylo navěšování nářadí. Činnost, která mi zabrala skutečně hodně času a hodně zaměstnala mozek. Po celé délce bylo potřeba rozvrstvit na stěnu nářadí v ideálním místě, ideálním počtu, ideálních rozestupech a ještě myslet dopředu na nářadí, které bylo objednané a zatím nedorazilo.

V podstatě jsem si pracovní desku rozdělil do tří zón. 1/4 pozice u svěráku (mimochodem pořídil jsem zámečnický svěrák YATO), 1/4 pozice centrovací stolice (obojí na koncích desky) a uprostřed 1/2 pozice pro vše ostatní. Tomuto samozřejmě odpovídá i rozvržení nářadí na stěně. Krajní pozice jsou jasné, tam nářadí odpovídá buď centrování nebo u svěráku řežání, broušení, bouchání atd.

Prostřední pozice je řekněme rovnoměrně rozvržena zrcadlově odpovídajíc komponentům na kole a to nejčastěji používané nářadí se kumuluje na středu. Třeba taková drobnost… když nýtuji řetěz, tak většinou sedím na židličce s kolečkama a nýtovačky mam těsně nad hranou stolu naproti řetězu, abych se k nim dokázal natáhnout i ve chvíli, kdy sedím na židličce a držím v ruce naměřenou délku řetězu, který je v kole…

Za zmínku ještě stojí uskladnění kol. Místa není nazbyt, takže bylo třeba i toto efektivně vyřešit. Při procházení webu jsem narazil na firmu Kacerle a což je opět český výrobce a musím říct, že jejich řešení se mi hodně líbilo. Objednal jsem tři držáky s otočnými háky, každý pro 5 kol…

Toť asi vše, určitě bych podruhé pár věcí udělal jinak. Asi bych koupil klasický svěrák místo zámečnického a určitě bych jinak vyřešil osvětlení. Kdybych měl větší budget, pořídil bych kvalitnější dílenské skříňky do ponku. Nicméně k tomu všemu bylo potřeba nakoupit spoustu speciálního nářadí a to je nakonec ta nejdůležitější věc. Zásadní věci jsou OK a zbytek se třeba pořeší další zimu až bude víc času…

Share :
Dedacciai Super Scuro – Campagnolo Record
30. 10. 2018
FELT VR 3W dámské gravel kolo + Shimano Ultegra Di2
10. 12. 2018